Krátké dějiny poličského divadelnictví
Vůbec první divadlo bylo v Poličce sehráno roku 1819 divadelními nadšenci, kterým se i přes odpor tehdejšího rakousko-uherského establishmentu podařilo získat svolení na chrudimském hejtmanství.
Roku 1834 byl založen Divadelní spolek ochotníků Tyl, který od té doby nepřetržitě existuje, byť třeba jako součást Jednotného klubu pracujících v dobách budování socialismu.
Divadlo se hrálo v domě na náměstí (textil) a následně v dnešním CBM.
Poté naši předchůdci, za pomoci města, vystavěli Tylův dům, který jim byl v padesátých letech odebrán (kterýžto stav trvá doposud).
Poslední cesta spolku vedla do propadliště Tylova domu, kde se podařilo v roce 2005 vlastními silami a prostředky (s pomocí Města Polička)
vystavět Divadelní klub. Divadelní spolek TYL v roce 2023Kromě několika menších představení Divadelní škola úspěšně premiérovala hru Koule v hravní roli s Kryštofem Klepárníkem. Mladý kočovníci odehráli podruhé hru Balada o Franku Youngovi na trase Březiny, Krásné, Daňkovice, Jimramov a Korouhev. Derniéra představení proběhla 26. 12. v Divadelním klubu. Kočovníci POPRASKD kočovali opět se hrou Legruti na netradiční, ale vydařené trase Kadov, Sněžné, Daňkovice, Jimramov a Pustá Rybná. Herci kamenného divadla začali zkoušet hru Ze života hmyzu.Divadelní spolek TYL v roce 2022Mladí kočovníci premiérovali hru Balada o Franku Youngovi na trase Telecí, Pustá Rybná, Borová, Oldřiš a Polička. Starší kočovali s Legruty na trase Korouhev, Oldřiš, Borová, Pustá Rybná, Březiny a Milovy.Divadelní spolek TYL v roce 2021V covidovém roce se uskutečnila premiéra hry Legruti, kterou provedl POPRASKD na trase Pustá Rybná, Krásné, Březiny, propršené Milovy a Polička v Divadelním klubu. Mladí kočovníci znovukočovali se hrou Konec tyfu na Vysočině aneb Porážka Anny Perníčkové na trase Krásné, Daňkovice, Jimramov, Krouhev, Polička. Opět se podařilo sehrát Mladým ochotníkům Starce na chmelu v režii Michala Moravce. Řada našich členů se účastnila natáčení filmu Jakuba Sommera Můj život s Bohuslavem Martinů. Festival Rockoupání ani žádné větší akce se nekonaly. Stejně tak se nepodařilo obnovit Švandu kamenných ochotníků. V rámci možností fungovala i Divadelní škola.Divadelní spolek TYL v roce 2020Mladí ochotníci premiérovali skvěle nastudované Starce na chmelu v režii Michala Moravce. Škoda, že další představení byla neumožněna coronavirovými omezeními. Mladý kočovníci premiérovali hru Konec tyfu na Vysočině aneb Porážka Anny Perníčkové a POPRASKD brázdil jižní Moravu se hrou Teorie nebe. V rámci možností fungovala i Divadelní škola.Divadelní spolek TYL v roce 2019Uvedli jsme hudebně taneční velkohru Švanda, jejíž premiéra byla v říjnu. Mladí kočovníci odehráli naposledy hru Švédové na trase Široký Důl - Lubná - Sebranice - Dolní Újez - Horní Újezd. POPRASKD se na trase Korouhev (úterý 13. 8.) - Borová - Pustá Rybná - Březiny - Milovy pohyboval se hrou TEORIE NEBEDivadelní spolek TYL v roce 2018, v roce tří premiérNa počátku roku nejdříve sehrála skupina herců okolo Michala Moravce reprízu hry s názvem „Divadelní komedie“. 26. dubna pak proběhla premiéra hry Alejandra Casona „Stromy umírají vstoje“. Režie se ujal skvělý Láďa Vrabec, který se také objevil v jedné z hlavních rolí. Druhou nejdůležitější postavu sehrála neméně znamenitá Zdena Pávková. Ve hře dále mimo jiné vystoupili Jitka Boháčová, Míra Běhoun, Lukáš Zrůst a řada dalších. Premiéra byla více než povedená. Hra se reprízovala s nemalým úspěchem na festivalu Zákrejsova Polička v říjnu.Během léta se zjevily dvě nové kočovnické hry. Skupina s názvem „Mladý kočovníci“ předvedla zajímavý výlet do dob, kdy bylo Bystré sužováno švédskými vojsky. Starší kočovníci neboli POPRASKD v rychlosti nastudovali hru Teorie nebe, která pojednává o příčinách různých událostí 20. a 21. století. Aktivně se do divadelního dění zapojili také žáci naší Divadelní školy vedené MgA. a Mgr. Veronikou Jílkovou-Hrčkovou. Jelikož je povolený počet slov právě překonán, nezbývá než nepsat nic o Rockoupání, Divadelním klubu či zkušebně a o dalších aktivitách spolku… Divadelní spolek TYL v roce 2017Členové spolku působili celkem v šesti divadelních seskupeních a spolek měl na repertoáru tím pádem celkem šest různých představení, nepočítaje v to dětské etudy, předváděné v prosinci v Divadelním klubu. Popíšu jednotlivá seskupení od nejmladších.Divadelní škola Veroniky Jílkové – Hrčkové Od září byla otevřena divadelní škola pro děti a mládež pod křídly našeho spolku. Dramatické vzdělání v rozsahu odpovídajícímu výuce dramatické výchovy na základních uměleckých školách vede Mgr. a MgA. Veronika Jílková Hrčková. Divadelní školu navštěvuje 34 „žáků“ ve věku 8 – 18 let. CV prosinci byla staršími členy úspěšně provedena hra „Devět malých černoušků“. Mladí ochotníci Skupinu ostřílených divadelníků esenciovaných s dětských divadel Boženy Kaprasové a Veroniky Jílkové vede student brněnské konzervatoře Michal Moravec. V rámci Zákrejsovy Poličky uvedli v Divadelním klubu skvěle zpracovanou hru „Divadelní komedie“ finského autora Bengta Ahlforse v úpravě a režii Michala Moravce. Mladí kočovníci Během léta se toto seskupení vedené Petrem Eresem ml. a Danem Vondrou prohánělo s kočovným vozem po severním okolí Poličky se hrou P.E. ml. Ani ryba ani rak. Velké překvapení čekalo všechny návštěvníky klubu při vánočním představením s názvem „Česká mše vánoční“, kdy se na pódiu střídal předčítač bible Dan Vondra se skvělou kapelou, zpěváky a sborem ve zcela nově ušitých kočovných písních. Pohádkáři Herce všeho možného věku v loňském roce po Jendovi Matoušovi převzal Lukáš Lulu Zrůst a úspěšně provedli hru Z. Kozáka „Čert nikdy nespí“. Úspěšnou pohádkové vystupování završili derniérou na zámku v Bučovicích. Během roku vznikla také nová pohádka, která se však bude inscenovat až v roce následujícím. Kamenné divadlo Skupina vedená nestorem spolku Láďou Vrabcem se pustila do nácviku obtížné hry „Stromy umírají ve stoje“. Po složitém nácviku se dočkáme premiéry v jarních měsících roku 2018. POPRASKD Skupina vedená P.E. st. se potulovala s kočovným vozem po okolí Pálavy a obveselovala místní vinaře i náhodné turisty znovuhranými „Čerty na Karštejně“. DIVADELNÍ SPOLEK TYL POLIČKA V ROCE 2014 Činnost spolku se skládá z následujících oblastí: představení „kamenného divadla“, dětské a studentské divadelní skupiny, mladších kočovníků, POPRASKDu a dále z organizace Divadelního klubu, Rockoupání a provozu zkušebny. 1. Divadelní klub O Divadelnímu klubu je psáno jinde, jen připomenu, že chod klubu je umožněn díky příspěvku Města Poličky a nadšení všech organizátorů. Během roku jsme pořídili novou podlahu za 80 tis. Kč a novou zvukovou aparaturu za 220 tis. Kč (plus něco na dluh). Díky Martinovi Marešovi za její „rozchození“. 2. Kamenné divadlo Rok 2014 byl ve znamení zkoušení dvou divadelních her. Nejdříve šlo o hru O ševci Ondřejovi v režii ing. Jana Matouše. Tuto pohádku shlédla řada diváků v Divadelním klubu, ve velkém sále Tylova domu a v Borové, vždy s velkým úspěchem. Dále probíhaly zkoušky hry W. Shakespeara Sen noci Svatojánské, jejíž premiéra proběhne v únoru 2015. 3. Dětská a studentská divadelní skupina Naši nejmladší členové se předvedli s nádherným zpracováním Prodané nevěsty v úpravě Boženy Kaprasové, která se dělila o režijní vedení s Veronikou Hrčkovou-Jílkovou. Opera byla předvedena jako jakýsi hraný referát dvou žákyň. 4. Skupina mladších kočovníků Po provedení Gilgameše a Našich figurantů secvičilo toto sdružení hru P. Erbese mladšího s názvem Svatojánské elegie. Projeli s ní kraj během letního kočování a sehráli ji rovněž v Divadelním klubu za rekordní účasti diváků. 5. Skupina starších kočovníků POPRASKD Starší kočovníci pokračovali v uvádění hry O dvou Barborách“ na vysočanské trase z Oldříše na Milovy. 6. Rockoupání Rockoupání se dramaturgicky ujal Zbyněk Válka a lze říci, že ročník 2014 se řadil k těm úspěšnějším a obešel se bez velkých finanční obětí spolku. Festival se konal za podpory Města Poličky 7. Zkušebna Hudební zkušebna je místnost, ve které umožňujeme zkoušet všem kapelám, které o to projeví zájem a to zdarma. Jejich počet kolísá v průběhu roku. Zkušebna je vybavena dvěma aktivními bednami, mikrofony a bicí soupravou. Činnost divadelního spolku v roce 2014 se nesla ve znamení tří premiér, v nácviku Sna noci svatojánské a v zastřešení činnosti Divadelního klubu a zkušebny. Za DIVADELNÍ SPOLEK TYL POLIČKA V ROCE 2013 Činnost spolku se skládá z následujících oblastí: představení „kamenného divadla“, dětské a studentské divadelní skupiny, mladších kočovníků, POPRASKDu a dále organizace Divadelního klubu, Rockoupání a provozu zkušebny. 1. Divadelní klub O činnosti Divadelního klubu je psáno jinde a proto snad jen heslovitě novinky: zkouší zde dramatické oddělení ZUŠ, podařilo se získat grant ve výši 300 tis. na vybavení a zmodernizovat zvukařský a osvětlovací park, bylo zapojeno nové osvětlení sálu, zajištění zkvalitnění vinného provozu, ušity a nainstalovány nové výkryty ale hlavně: po šedesáti letech mají ochotníci svoji novou vlastní oponu. Děkujeme Martinu Marešovi, Honzovi Češkovi, Lence Dorazilové, Daně Erbesové, Martě Briolové, Heleně Knotkové, Josefu a Pavlu Pražanovým, P. E. a dalším… 2. Kamenné divadlo Během roku 2013 došlo k nazkoušení hry Františka Zákrejse Anežka v úpravě Ládi Vrabce a P.E. Režie se ujal Láďa Vrabec. Scénu provedla Lenka Mitášová a scénické fotografie připravil Petr Klein. Anežku ztvárnila Jitka Boháčová a Bedřicha Lukáš Zrůst. Hra se hrála celkem 5x. Především díky Ireně Morávkové se podařilo veškerou garderobu pořídit z vlastních zdrojů. 3. Dětská a studentská divadelní skupina Po veleúspěšném Limonádovém Joeovi připravovala nejmladší ochotnická skupina vedená Boženou Kaprasovou a Veronikou Jílkovou činoherní úpravu Prodané nevěsty, jejíž premiéra proběhne v roce 2014. 4. Skupina mladších kočovníků Po provedení Gilgameše nacvičilo toto studentské seskupení hru Petra Erbese mladšího s názvem Naši figuranti. Kromě klubových představení s ním kočovali na trase Korouhev - Oldříš - Borová - Pustá Rybná - Březiny - Milovy – Křižánky. 5. Skupina starších kočovníků POPRASKD V únoru během zimního kočování Praha – Chornice – Ústí nad Orlicí se POPRASKD rozloučil se hrou Čistička. Během dvou dnů pak byla v šíleném tempu secvičena hra P. Aplima „O dvou Barborách“, která poté byla uváděla v Telecím, Pusté Rybné, Krásném, Křižánkách, na festivalu 555 a v Divadelním klubu. 6. Rockoupání Rockoupání proběhlo v dramaturgii Jirky Čermáka, Zbyňka Války a Kuby Maška. Na pódiích se vystřídalo celkem 54 vystupujících. Bohužel se opět nepodařilo vybřednout ze záporných čísel. 7. Zkušebna Provoz zkušebny byl zásadně ovlivněn členy skupiny TNT, kteří navrhli a zrealizovali akustické úpravy zkušebny. V současné době zde zkouší neuvěřitelných 17 kapel. Činnost divadelního spolku v roce 2013 byla vcelku bohatá a doufejme, že stejně tak bude pokračovat i v následujících letech. 2008 - 2014 „Novodobou“ kroniku Divadelního spolku Tyl začínáme psát v okamžiku, kdy na poličská prkna, „jež znamenají svět“, vstupujeme s Jiráskovou Lucernou. Cílem kronikářské činnosti není nic menšího než přiblížení ochotnického života svým divákům. Pojďme ale pěkně od začátku… I. Po několika uvedeních Anežky následovalo komorní představení Milostné dostaveníčko a souběžně s ním se nacvičila divácky méně pochopená hra Oscara Wilda – Jak je důležité míti Filipa. Časově se ocitáme v první polovině roku 2006. Poté režiséři i ochotnický ansámbl usoudili, že by nebylo dobré nechat tak velké množství ochotníků ladem a nepustit se brzy do nastudování další hry. Volba padla na divácky vřele přijatou „osvobozenku“ Kat a blázen. Ta se dočkala premiéry na podzim r. 2008. Po skončení úspěšné hry utkvěla mnohým představitelům v hlavě myšlenka Co dál? Jaké divadelní představení nabídnout svým příznivcům příště? Kat a blázen měl derniéru o Velikonocích 2009. O dva měsíce později již ochotníci obdrželi scénář hry další. Dlouho se spekulovalo o tom, zda uvést tradiční Anežku a navázat tak na nepsaný zákon – Anežka každých 10 let, či zavzpomínat na dávnou ochotnickou historii a oprášit konvence Divadelního spolku Tyl Jiráskovou Lucernou. Nakonec dostala příležitost Lucerna. Pravidelné zkoušky začaly v září 2009 a hektickými přípravami směřovaly ke zdárné premiéře konané 25. 10. 2009. Premiéra zároveň přispěla k připomenutí 130. výročí založení Divadelního spolku Tyl. Při této příležitosti došlo k téměř neuskutečnitelnému - v předsálí Tylova domu byla Petrem Erbesem odhalena pamětní deska Divadelního spolku Tyl. Téměř ve stejnou dobu byl zahájen prodej knihy Adolfa Kleina 190 let ochotnického divadla v Poličce. Je třeba dodat, že Lucerna se dočkala nejen premiérového představení, ale i představení dalších (27. 10., 2. 11. a 26. 12. 2009). II. Příznivci poličského amatérského divadla jsou již zvyklí na letní Kočování. Pro nezasvěcené – kočování znamená přiblížit během srpnového týdne autorskou hru divákům z Poličky a širokého venkovského okolí. Ti jsou již natěšeni, až uslyší hluk žebřiňáku taženého hereckou kočovnou společností POPRASKD. Kočování 2010 proběhlo ve znamení hry – politické frašky – Čistička. Během kočování po slunné Vysočině se ujal vedoucí výpravy Petr Erbes předčítání z knihy T. Novákové Drašar, který byl živoucí legendou Březin a jejich okolí. Novinkou kočování se staly dvě společnosti. Jeden týden POPRASKD a druhý týden jeho mladá, vesměs studentská odnož, v čele s principálem Petrem Erbesem ml., jejich uváděnou hrou byl znovu objevený a kladně přijatý Gilgameš. III. Sezónu kamenného divadla zahájili ochotníci nastudováním a uvedením v pořadí již druhé „osvobozenky“, tentokrát přišla na řadu Těžká Barbora. Divadelní žánr snoubící v sobě mluvené slovo, tanec a zpěv se jeví pro poličskou veřejnost jako vysoce přitažlivá záležitost a ani tentokrát se nesetkalo uvedení Těžké Barbory s negativní reakcí publika. Nasvědčuje tomu více než třikrát vyprodané představení a také účast na soutěžní divadelní přehlídce Zlom vaz po XI., která se konala 18.-20. 3. 2011 v České Třebové. IV. V současné době (jaro 2011) se nacvičuje konverzační klasika Charleyova teta, na ni se mohou diváci těšit v podzimní sezóně 2011. Žánr tolik odlišný od werichovského humoru ale mohli diváci okusit při zhlédnutí hry Jak je důležité míti Filipa. Anglický humor zůstává, mění se pouze protagonisté a století, tedy uvidíme, zda se anglickou komiku podaří náležitě převést do srdcí poličských příznivců ochotnického snažení. V. Ochotnický spolek Tyl se dočkal také výstavy mapující činnost spolku od svých prvopočátků. Vernisáž této výstavy se uskutečnila 14. 5. 2011. Tak trochu netradičně, ale zcela dle zvyklostí Petra Erbese, se diváci dočkali nemalého překvapení. Byla sehrána Petrem upravená Klicperova hra Rohovín Čtverrohý pod názvem Bohoušek a Rohovín. Ochotníci si zde prohodili role s muzejníky a muzejníci dokázali, že se mezi námi zcela jistě neztratí. Nápad Bohoušek a Rohovín se jevil více než přínosným pro tuto vernisáž, protože měl v sobě zakomponovanou zřejmě pravou historku plynoucí z divadelních zkoušek konce 19. a poč. 20. století, které vedl Ferdinand Martinů, otec slavného hudebního skladatele Bohuslava Martinů. Sám malý Bohoušek byl častým návštěvníkem těchto zkoušek a čerpal zde inspiraci pro svou pozdější tvorbu spjatou s divadlem více, než by se na první poslech zdálo. Samotní ochotníci pak zkoušeli divadlo v prostorách dnešního Centra Bohuslava Martinů (CBM), než se jim podařilo vyhotovit stálou divadelní scénu Tylova domu, i zde se tedy jeví propojení prostoru vernisáže a celé výstavy s tvorbou ochotníků i osobností B. Martinů více než osudovým. Výstava se stala součástí projektu Divadlo žije. Popřejme výstavě, ať se líbí a tvůrčí úsilí jejich autorů se setkává jen a jen s pozitivními reakcemi návštěvníků. VI. Divadelní léto 2011 probíhalo opět ve znamení kočování. POPRASKD vyrazil na srpnovou štaci s Čističkou a několikráte reprízované představení se ani tentokráte nesetkalo s negativními reakcemi publika. Představení bylo „derniérováno“ v pozdních nočních (nebo spíše v časných ranních) hodinách v rámci poličského festivalu 555. V podzimní sezóně se schyluje k Zákrejsovým slavnostem, jež přivítají ochotnické soubory a ZUŠky z širokého okolí, těšit se můžeme na soubory z Bystrého, Luže nebo Boskovic. Poličští ochotníci pod vedením L. Vrabce a Z. Trnky zde znovu uvedou Těžkou Barboru. Necháme se překvapit, jaký bude celkový ohlas Zákrejsových slavností, jejichž jmenovce přinesl Poličce divadelní tradici – Anežku. VII. Opět se přiblížil čas obohatit kroniku o další události. Ale pro události do nového zápisu musíme zamířit k vánočním svátkům roku 2011. V těchto dnech, přesněji 26. 12., krátce před 19. hodinou, došlo k předání prestižního a především „vysněného“ocenění za celoživotní přínos ochotnické činnosti – Zlatý Tyl – tuto poctu převzali z rukou Martina Malínka přítel Adolf Klein a také přítel Jan Matouš. Oběma touto cestou ještě jednou gratulujeme. Následoval zasloužený potlesk a poté se již návštěvníci Divadelního klubu Tyl soustředili na derniéru kočovné Čističky.(Derniéru ale v následujícím roce vystřídá premiérová Čistička v novém prostředí:-) VIII. Divadelní sezónu 2011/12 poznamenalo mnoho událostí. Ty, které málem zničily jméno Divadelního spolku Tyl, ponecháme raději stranou, podstatné je, že se ani toto období neobešlo bez uvedení nově nastudované hry - Charleyova teta (autor Brandon Thomas). „Teta“ se zkoušela dlouho (režijní vedení a scéna již v tradičním obsazení L. Vrabec, Z.Trnka) a málokdo ze samotných ochotníků věřil, že se komedie dočká svého poličského uvedení. Původní termín premiéry byl stanoven na prosincové dny, když ale ochotníci správně vyhpdnptili své časové indispozice, svorně zvolili raději únorové dny jako vhodné pro otestování vztahu divák a ochotnické divadlo, a tak hlavní postava hry – Donna Lucia d´Alvadorez (jedinečný Karel Pávek) sklidila zcela zasloužený aplaus při své premiéře 6. února 2012 (v 19 hodin). Od té doby měl náš hlavní hrdino-hrdinka úspěch pokaždé a nejen on, provedení hry obecenstvo vřele přijalo, a ani školní představení nevykazovala známky divácké nespokojenosti, vynaložené úsilí tedy nakonec přineslo divadelní ovoce. Hra byla reprízována 6. a 7. února (školní představení), 12. února (pro širokou veřejnost), 26. února 2012 představena abonentům. Březen přinesl ještě rovněž úspěšnou derniéru (v pátek 16.) a následující den se hra realizovala na Divadelní přehlídce Zlom vaz po XII., i tentokrát byla domovskou scénou soutěže Česká Třebová. Poličští ochotníci byli oceněni Cenou diváka – Karel Pávek, Cena za mužský herecký výkon – Jan Jukl – role Charleyho Wykehama, čestným uznáním bylo opatřeno i ztvárnění role Kitty Verdunové (Jitka Boháčová), oceněno je rovněž kostymérské umění Ireny Morávkové. Finální „derniéra“ proběhla při představení pro vděčné prosečské diváky, a to dne 24. 3. Od 19 hodin, zde byla završena téměř roční práce na Charleyově tetě, aby tak uvolnila cestu tradiční a již dlouho očekávané Anežce. Pravděpodobné termíny zkoušek „na Anežku“ budou zkrášlovat ponuré podzimní chvíle letošního roku, tedy po třetím kočovném putování Čističky, kterou tentokráte uvítají Orlické hory společně s tamějším obyvatelstvem. ……Ale ještě před letním divadelničením stojí za zmínku divadelní aktivita ochotnické nadějné omladiny, která pod vedením Veroniky Hrčkové a Boženy Kaprasové ztvárnila českou klasiku Limonádový Joe, tím bylo navázáno na loňský Zlatý kolovrat a doufejme, že v podobném duchu se bude dařit i dále. Limonádový Joe příjemně rozvířil klubovou atmosféru při své premiéře 01. 06. v 17 hodin a následně v rámci nedělní reprízy 3. června. V červnových dnech došlo i k uspořádání absolventského představení Ducháčkové, v němž si titulní roli „záhrobního pisálka“ vychutnal (se šarmem sobě vlastním) absolvující Václav Větrovský. A v samotném závěru téměř celoletního měsíce nás čeká tajemný Divoháj (23. 6.) – překvapivá noční toulka nejen po Tylových hrách, ale i po skvostném zeleném poličském háječku, tedy pokud počasí dovolí. A počasí dovolilo! Divákům se tak otevřel utajovaný prostor přírodního divadélka, v němž, obklopeni lesem a kapradím, s otevřenou pusou sledovali novou „Petrovinu“ (myšleno pozitivně? Došlo k propojení Erbesovic autorských, vesměs divadelních písní, hudební aranže a tanečního pohybu. Pod názvem Tutti Band se tímto ohromeným divákům představil nový soubor uspořádaný ze známých poličských tváří spjatých zejména s prostředím Divadelního klubu. V pauzách byl jedinečný soubor střídán originálním hudebním tělesem Madla Boys. Kdo se této akce zúčastnil, ocitl se skutečně v Divoháji, kudy putoval trasou ozvláštněnou plněním znalostních úkolů, jimiž hledal indicie k divadelní tajence. Divoháj byl silným zážitkem, který proměnil čas obyčeje v posvátnou chvíli, kdy se usmíváte, je vám dobře a odmítáte se vrátit zpět na zem. Po Divoháji se Tutti Band veřejnosti představil ještě několikrát a jistě ne naposledy. Za mnohé jmenujme úspěch na festivalu Polička 555, obohacení programu Bysterských slavností, zkrášlení vánoční atmosféry v DK 2012. V roce 2013 se pro Tutti Band otevře hradní brána Svojanova, přesněji 14. 6. od 19 hodin. IX. Ale teď ještě zpět ke kočovnému létu 2012, které probíhalo v duchu putování po Orlických horách. Na tamější obyvatelstvo působil tento spolek jako malé zjevení, účast byla sice menší než při štaci po známých místech, ale stal se vítaným obohacením pro obě poloviny účinkujících – kočovníky i diváky. (A navíc mají na Orlicku příliš vela much a chrápajících cizokrajných pasažérů. Ale koupání v lotosovém jezírku chybu nemělo?.) Bližší trasa viz přilepený plakát, pokud se nalezne - časem zcela jistě. Parta omladiny – kočovníci mlaďáci vyrazili s oprášenou a dobrou hrou Zloduch Bob. Úvod trasy hrál ve prospěch Korouhve a obáváme se, že i ztvrdlých jater a žaludečních vředů z nezdravých pochutin. Od loňska byla touto partou mladých, vesměs študáků, zahájena tradice dvojitého kočování (po týdnu se střídají dvě party a diváci tak dostávají solidně kulturně na frak, zkrátka léto v duchu kočování!:-) X. A přišel čas také pro znovu oprášení „kamenné tradice“ – Anežky (pracovně Agnes?). Tato poličská pověst, která je divácky neustále poutavým příběhem o popravě, na které se nakonec nepopravovalo, a o tajemství Šibeničního vrchu, kam zavítá noha snad každého Poličana při toulkách po přírodních krásách „záměstí“. Anežka se letos sice nacvičila v rekordně krátkém čase, ale výsledek nepůsobil komplexně nedocvičeně či odfláknutě, spíše byla hra pro diváky příjemným překvapením modernizací scény, celkovým zkrácením textu (P. Erbes, L. Vrabec) a také rychlejším spádem jednotlivých obrazů. Premiéra hry byla v neděli 28. dubna, následovala dvě školní představení 30. dubna a reprízy se diváci dočkali 12. května. Následuje divadelní oddych a Šibeňák svou pověstí znovu ožije na podzim při Zákrejsových slavnostech. Zda se tímto bude jednat o derniéru je zahaleno mlhou nevědoucnosti. Souběžně s nacvičováním Anežky proběhlo i naprosto netypické zimní kočování, tentokráte 3denní. Čističku zhlédli diváci v pražském divadélku Mana – zde také proběhla úspěšná soutěž „Pozvi si svého Pražáka“ – vyhrál Karel Slizoň. Poté se osazenstvo odebralo na guláš do místní putyky Sběrné suroviny, pokrm byl naprosto zrádně vegetariánský, ale pivo téměř vše zachránilo, dobrá nálada a muzika též. Suroviny nás nechaly přenocovat v prostoru stolů, podstolů a jiných k tomuto účelu určených zařízeních. Dopoledne se pak výprava odebrala směr za Moravskou Třebovou, část vlakem či svými různými přepravami, aby se asi hodinu před hrou samotnou zjistilo, že ne zcela všichni jsou tam, kde mají být. Nakonec se v Chornicích hrálo i dohrálo a pohostinnost místních nebrala konce. Došlo k láskovému platonickému vzplanutí místního bonvivána k důležité hudební aktérce Madle a další den se frčelo (motorizováno a kolmo) do České Třebové na divadelní přehlídku Zlom vaz, soutěžit nebylo třeba, spíše šlo o vstřícný krok směrem k pořadateli, jenž si přál hru vidět. A zde zimní kočování končí. I tolikrát reprízovaná Čistička se zde zřejmě dočkala své derniéry. Ale nepředbíhejme událostem, člověk zkrátka nikdy neví…? XI. Celkové shrnutí událostí uplynulých a chystaných, včetně každoročního hodnocení Rockoupání proběhlo 31. 5. na Hlučále při příležitosti skrývaných a odhalených principálových padesátin a také v rámci tradice otvírání studánek. Část hojně upravovaných zpěvů Martinů stejnojmenné kantáty zazněla před samotným schůzováním. Pak se již valná hromada ubírala v duchu písní jiného charakteru výbornou náladu nevyjímaje:-D Témeř v zápětí představují mladí ochotníci pod vedením Veroniky Hrčkové a Boženy Kaprasové italskou komedii Carla Goldonniho Sluha dvou pánů – v popředí bezesporu hlavní role v podání nadějného mladíka Vojty Skoumala – s vtipem a akrobacií sobě vlastní pobavil nejednu řadu diváckého osazenstva Tylova domu. Hned v závěsu za ochotnickou omladinou uvádějí mladí kočovníci autorskou hru P. Erbese mladšího, a to hru Naši figuranti – jde o hru s filozofickým podtextem, ve zkratce – válka a její nesmyslný dopad na lid. Hře vévodí nejen scénář, ale i výjimečná hudba. Mladší principál zde tímto nastoluje netypickou tradici kočovného divadla, jež nekopíruje ani v malé míře kočovníky starší generace, budiž jemu sláva. Figuranti byli představeni veřejnosti Divadelním klubem v červnu a zaujali výchozí postavení 1. kočovného týdne – počátek srpna 2013. O týden později se hrála „obrácená trasa“ starších kočovníků – započato Telecím, ukončeno poličským podhradbím. Divákům byla představena nejtíže se rodící hra – O dvou Barborách, zpočátku nikdo nevěřil, že se bude líbit a nakonec si ji i herci samotní pochvalovali jako „nejoblíbenější“ kočovný kousek. Hra se zakládá z části na historických faktech Poličky, z části na smyšleném obrazu scénáristově. Hemží se pohádkovými postavami – vodník, hejkal, víly a bludičky a nesmíme zapomenout na famózní roli upírky, která byla připsána až dodatečně, proslulou se stala i loupežnická banda pod vedením Ferdinanda Krváka (Pavel Joneš). Ve hře se vyskytují postavy obyvatelů města, mají tváře dobrácké i podlé a sehrávají svůj prostý boj o lásku, peníze a spravedlnost. Hra byla zahrnuta do vánočního repertoáru divadelního klubu a dokonce se s ní vyrazilo na zimně-jarní kočování 2014 do oblasti moravské vísky Němčičky – poděkování za zásobu skvělým vinným mokem do poličského klubu. A právě zde se začala ukazovat i druhá, tajemnější část Barbor. Že jde zároveň i o hru prorockou jsme ještě netušili ani po informaci – „Upírku musí z mateřských důvodů alternovat Vendy Morávková“. Ale záhy jsme uvěřili v prorockou moc slova…,kdy dle závěrečné písně bylo předpovězěno postavám a věštba se počínala naplňovat. Tudíž – upíři s upírkami chodí, za ruce se vodí, děti plodí – hlavní upírka do roku povila krásné dítko. Hejkal ve hře nastraží bludný kořen – v realitě se protagonista jako jediný cestou ztratil (Dorazil do úplně jiných Němčiček). A vlkodlak – přeměnil se při návratu z restauračního zařízení v osobu pohybující se náhle v jiné vesnici, a to přímo německé – událost z kočování léta 2014. Tak tady už veškerá sranda opravdu stranou… Nicméně – Němčičky se jeví jako velice schůdnou trasou pro letní kočování 2015. XII. V dubnu 2014 se začala zkoušet Shakespearova hra Sen noci svatojánské, oříškem se zdá býti veršovaný text rozsáhlého charakteru, ale o to větší chuť pokořit své já pak herci mají. Půjde o netypické ztvárnění, kde si na své přijdou i kostýmní a scénické variace, hudbu nevyjímaje. Tudíž s chutí do toho a půl je hotovo. Předpokládaná premiéra listopad/prosinec 2014 – velký sál Tylova domu. XIII. Divadelní klub měl možnost znovu „propůjčit“ sál k divadelní atmosféře. V červnových dnech zde zazněla Smetanova Prodaná nevěsta. Šlo o stylizovanou veselohru, aneb školní referát. Úspěšně tak byla propojena stránka muzikální a herecká. S melodicky i rytmicky těžkými party Jeníka a Kecala si oba herci zodpovědně poradili. Přímo ukázkově pak byla ztvárněna role Jeníka a Mařenky. Vašek byl postavou přímo protkán a zasloužil si ovace zcela právem. Již nyní se můžeme těšit na mladé ochotníky a „jejich“ Šakalí léta. Domnělá premiéra podzim 2014. Letní kočování v duchu dvou her – Svatojánské elegie – poměrně složitá hra vyžadující značnou intelektuální úroveň nejen diváků – gymnazisté se zkrátka nezapřou – zamyšlení nad lidskými nešvary a hloupostí a míra možnosti nápravy tohoto…se zdály být ústředními invencemi příběhu, textu souměrně odpovídala autorská hudba P. Erbese ml. Hra se setkala samozřejmě s úspěchem a určitě o ní ještě uslyšíme. Přejme si, aby to nebylo jen v našem poličském regionu… Pro tři z tohoto kočování následovalo i kočování druhé – jakýsi kočovný 14denní maratón pro psychicky i fyzicky zdatné jedince, ale „hercování“ zvládli. XIV. Následoval druhý kočovný týden od 10. do 16. 8. Zopakovaly se Barbory, ale tentokrát při „hladové trase“ – ta se již hladovou nezdála být, ale nelibé pojmenování jí budiž ponecháno. Startovali jsme v Korouhvi a dále přes Oldříš, Borovou, Pustou Rybnou, Březiny až na Milovy – zde bez herního plánu – počasí přálo pouze stmelování kočovné společnosti při pojídání kačeny na výsost vypečené. Za zmínku stojí vystoupení na Hlučále, kde byla renomovaným fotografem – panem Váchou – slavnostně předána fotografie z loňského skoroodjezdu od Hlučálu – ta již touto dobou vévodí zídce u stolu hlučálských štamgastů. Představení se odehrávalo v duchu zákeřných vnějších i vnitřních faktorů, které ale přispívaly velkou měrou k pobavení diváctva. Jmenujme – spadnutou šibenici i s oběšencem, příchod těch, co přijít ještě neměli, „pšikavka“ principálova při jeho zpěvu i kytarózní hře a nakonec výpadek proudu… Co dodat – ušli jsme kus cesty s úsměvem a písní na rtech a co bude dál, to necháme překvapení… |