Kontakt: Web: Petr Erbes ml. Spolupracoval: Dan Vondra Další autoři textů: Jan Břeň, Filip Kalánek a David Janoušek

Příspěvky... Jak to vidí Hanzek Na začátek bych chtěl poděkovat Petroj Erbesovi ml. a Danoj Vondrovi za vytvoření tohoto good webu, protože jak je naším zvykem, naše práce se dlouho táhne, ale tohle se podařilo udělat v poměrně krátkém časovém úseku. Myslím, že nápad pana Erbese vytvořit filmovou skupinu "Filmáč" nebyl vůbec špatný, ba naopak nám pomohl udělat první kroky k točení filmů. Už před vznikem Filmáče jsme se pokoušeli natáčet různé filmečky, ale jak se později ukázalo, byly to blbiny, které skoro nestály ani za shlédnutí. Náš první film "Jana" (hraji tam hlavní roli) se nám na to, jak jsme byli ještě hodně mladí a nedosahovali ani začátky bujné puberty, celkem podařil. Postupem času se točily filmy o sto šest, a také nás tato zábavná práce bavila. Některé filmy vznikaly i na táboře na Damašku, kde jsme angažovali nové (ne)talentované herce, kteří naši filmovou skupinu hodně obohatili. Natočit pětiminutový film dá hodně práce a nervů, i když se to na první pohled vůbec nezdá, a proto jsem rád, že jsme se někteří sešli a úspěšně sestříhali naše hollywodské výkony. Abych nás jenom nevychvaloval, chtěl bych přejít k záporné stránce naší filmové skupiny. Naším velkým problém je, že se do něčeho pustíme a sem tam něco nedokončíme z důvodů buď časových, nebo kvůli ztracení filmových podkladů, a proto bych se chtěl za nás všechny našim divákům omluvit. Nejvíce mě štve film "Mafia", který se točil na táboře. Ze začátku to vypadalo velmi slibně, ale postupem času jsme začali zjišťovat, že jaksi časově nestíháme, i když jsme si to nechtěli nikdo připustit. Film se nakonec bohužel nestihl dotočit a nápad, že se znovu sejdeme a náš velkolepý projekt dokončíme samozřejmě brzy ztroskotal. Nejvíce jsem se těšil na natočení filmu "Poprava sfingy". Nápad vznikl při cestě z jedné nejmenované hospůdky a cestou jsme potkali sněhovou sfingu. Byla nádherná, to je fakt, ale náš stav (byli jsme moc) z nás udělal nemilosrdné zabijáky a v některých se dokonce projevily i sexuální sklony, když jedna nejmenovaná osoba přefikla sfingu ze zadu a někteří se nechali ukájet uspokojením ze předu. Potom jsme jí všichni pomočili a rozkopali, hold máme hodně agresivní členy. Bylo to od nás hnusné, a tímto bych se chtěl majiteli sněhové sfingy omluvit. Druhý den, když už jsme dosáhli celkem normálního stavu, byl nápad, že naši příhodu hodíme na filmové plátno, jenomže po větším uvážením jsme rozhodli, že by to bylo příliš perverzní a nechutný. Tohle byla výjimka, jinak se takhle vůbec nechováme!!! Zažili jsme hodně zábavných příhod, jenomže to by bylo na dlouho. Doufám, že se vám můj článek líbil a stanete se našim filmovým fandou. S pozdravem Jak jsme se vyvíjeli Filmáč vznikl, když mi bylo jedenáct. Neměl sem žádné zájmové kroužky, a protože mě tehdy nevzali do Menzy, kývnul jsem. Po sice nutném, ale nudném výkladu o základech natáčení jsme se pustili do vlastní tvorby. Brzy jsme pochopili, jak je ten nudný výklad důležitý, takže jsme si ho zopakovali. Když jsme se pustili do natáčení, zjistili jsme, že jsme to nepochopili ani napodruhé, ale žádný učený z nebe nespadl. Navíc se každým filmem zlepšujeme nebo si to aspoň úspěšně namlouváme. Postupem času jsme zjistili, že každý se hodíme na něco úplně jiného. Scénáře jsme si vybírali z pubertálních básniček, ale to protože jsem v sobě ještě neobjevil svého génia. Role se rozdělovaly asi jako ministerstva v naší republice. Ale pouze v několika prvních filmech můžete vidět koktající herce. Takže abych to dokončil, koktající jsme šoupli za kameru, ty, co projevovali nutkání organizovat, jsme nechali organizovat. a ti, kteří umí plynule mluvit a nemají sklony k despocii, hrají. Díky tomu jsme nyní opravdu dobří - například si můžeme dovolit vlastní webové stránky a pomalu se chystáme na trička. S úctou Váš Filip Kalánek Jak to všechno začalo Na začátku školního roku za mnou přišel Petr a zeptal se mě jestli bych nechtěl začít chodit do kroužku ve kterém se natáčí filmy. Já souhlasil a napomohl tak vzniku Filmáče. Ze začátku nás bylo málo, a tak jsme scháněli další lidi. Když se nás dalo do kupy 6 nebo 7 začali jsme se učit pracovat s kamerou a s počítačovou střižnou. Také se začaly předčítat základy natáčení. Ty obsahovaly jak se má točit jaké jsou druhy záběrů a tak dále. Čtení se moc neujalo četli jsme z té knížky asi dvakrát, ale něco jsme si z toho odnesli. Když jsme byli už trošku připraveni na natáčení rozhodli jsme se natočit náš první film Jana. Natáčení bylo velmi zdlouhavé, protože jsme ještě neuměli pořádně pracovat s kamerou a ani naše herecké výkony nebyly moc přesvědčující, takže se nám stávalo že jsme jednu scénu točili třeba 2 hodiny. Nakonec jsme náš první film zvládli a pustili se s nadšením do stříhání. Po chvíli jsme ale zjistili, že střídání není taková zábava jak jsme si představovali a přestalo nás to bavit. Nakonec jsme ale film dostříhali a shodli se na tom, že točení filmů není tak jednoduché jak se zdá. David Janoušek